- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
"Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým," to není úryvek z pamětí disentu, ale doslovná citace z dosud platného zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu (zákon 198/1993 Sb., § 1, odst. 1, písm. a).
Pan poslanec hájí barvy Komunistické strany Čech a Moravy, která je přímou pokračovatelkou předlistopadové KSČ. Sama se k tomu hrdě hlásí, zejména její někteří představitelé. Takže vlastně "no problem", protože na komunisty už si všichni zvykli, aktuálně mají svých 7 % hlasů, a co se stalo před rokem 1989... čas všechny rány zahojí.
V tom případě ale nechápu, jak absurditu dneška v kontextu s komunistickou minulostí vysvětlit naším dětem, které nás musí mít za úplné pitomce. Ve škole do nich učitelky hustí, v souladu s polistopadovými osnovami, že komunismus byl totalitní režim, který zavíral a popravoval lidi za odlišný názor. V televizi běží nesčetněkrát reprízované dokumenty a filmy o komunistické totalitě se vzpomínkami pamětníků či potomků obětí... No a po neúspěšném protlačení bývalého příslušníka VB do čela komise pro kontrolu GIBS hladce prošel poslanec KSČM do čela podvýboru pro svobodu slova a média.
Když tedy nebyla po roce 1989 z různých důvodů vůle k tomu, aby byla KSČM postavena mimo zákon a její propagace trestána jako v případě nacismu a fašismu, v tom případě pochybuji o smyslu platnosti zákona o protiprávnosti komunistického režimu a všech těch plačků nad čtyřicetiletou totalitou před rokem 1989.
Z pohledu mladé generace jaksi schizofrenní přístup státu a národa k vlastním dějinám, vůči obětem komunismu výsměch a fraška...
Další články autora |
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha